Ale k atmosféře skutečného hřbitova ještě ledaco schází. Jak si vzpomínám, ani na tom nejobyčejnějším a nejchudším hřbitůvku nejsou jen malé hrobečky. Vždycky zde vévodí alespoň jedna hrobka, ve které jsou ukryty pozůstatky nějakého bývalého místního potentáta[1]
Je těžké udržet si úsměv, když myslím na hrobečky, které jsme touhle lopatkou vyhloubili. Cítím, kde tátův snubní prsten podrápal dřevo pokaždé, když táta podrážděně sázel vánoční stromky.[2]
