výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈʔiːnfaːns]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský (maskulinum)
  • 3. deklinace

etymologie

editovat

Vlastně īn-fāns, „ten, který (dosud) nehovoří“. Utvořeno participiem slovesa fārīmluvit a záporkou in-, jde tedy o téměř přesný předobraz např. českého nemluvně. Srovnej také francouzské enfant, španělské a italské infante, ruské инфант, okcitánské enfan nebo anglické infant, české infantérie.

skloňování

editovat
Substantivum singulár plurál
nominativ īnfāns īnfantēs
genitiv īnfantis īnfantium
dativ īnfantī īnfantibus
akuzativ īnfantem īnfantēs
vokativ īnfāns īnfantēs
ablativ īnfante īnfantibus

význam

editovat
  1. (malé) dítě, nemluvně
  2. (v latině středověké a novověké) nezletilý následník trůnu

související

editovat

externí odkazy

editovat