izvoščik

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈˀɪzvɔʃt͡ʃɪk]

dělení

• izvoš-čik

etymologie

Z ruského извозчик, které odvozeno od slovesa возить — vozit.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	izvoščik	izvoščíci
genitiv	izvoščika	izvoščiků
dativ	izvoščikovi / izvoščiku	izvoščikům
akuzativ	izvoščika	izvoščiky
vokativ	izvoščiku	izvoščíci
lokál	izvoščikovi / izvoščiku	izvoščících
instrumentál	izvoščikem	izvoščiky

význam

1. (dříve) (v ruském prostředí) nájemný kočí; drožkař, vozka
   • Zatím co v Berlíně kromě tramvají uvidíte nejčastěji automobil, tak jako v Paříži, v Moskvě je víc než automobilů, ba víc než tramvají – izvoščiků.
   • Automobil si razí stále víc a víc cestu do SSSR. Vytlačí jednou izvoščiky.

související

• izvoščikův