Les bons religieux sont gais, mon neveu, sachez-le. Je me méfie des trop sevères jeûneurs, à mine longue, avec des yeux brûlants et rapprochés, comme s’ils avait trop longtemps louché du côté de l’enfer. – Vězte, můj synovče, že dobří mniši jsou veselí. Nemám důvěru k těm, co se příliš přísně postí, protahují obličej a planou jim oči, které mají blízko od sebe, jako by příliš dlouho pošilhávavali po pekle.[1]
