Také i to vymizelo z mladistvé paměti, jak v ten čas, kdy bylo nejhůře, kdy juž ani jemu, nejmladšímu a mazánkovi, nemohli doma dáti do syta, jak jednou za stavením na dvorku z hladu plakal, a jak tu za plotem pojednou se ukázal starý Žalman, vysoký nahrbený, holého temene, kolem něhož povívaly bílé vlasy, muž vážné, ano zachmuřené tváře, a jak na něj zavolal: „Chce se ti jísť, viď?“ a juž skrze plot mu podal skyvu černého chleba.[1]
„Hned spoutejte mu drzé ruce obě, trest vymyslím juž sám!“[2]
