češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • juž

příslovceEditovat

významEditovat

  1. (zastarale, nářečně) již
    • Také i to vymizelo z mladistvé paměti, jak v ten čas, kdy bylo nejhůře, kdy juž ani jemu, nejmladšímu a mazánkovi, nemohli doma dáti do syta, jak jednou za stavením na dvorku z hladu plakal, a jak tu za plotem pojednou se ukázal starý Žalman, vysoký nahrbený, holého temene, kolem něhož povívaly bílé vlasy, muž vážné, ano zachmuřené tváře, a jak na něj zavolal: „Chce se ti jísť, viď?“ a juž skrze plot mu podal skyvu černého chleba.[1]
    • „Hned spoutejte mu drzé ruce obě, trest vymyslím juž sám!“[2]

poznámkyEditovat

  1. JIRÁSEK, Alois. Al. Jiráska sebrané spisy. Díl II. F. L. Věk. Praha : J. Otto, 1890. S. 10.
  2. Jaroslav Vrchlický: Selské balady, báseň Dvě laně