kloboučník

čeština

výslovnost

• IPA: [klɔbɔʊ̯t͡ʃɲiːk]

dělení

• klo-bouč-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kloboučník	kloboučníci
genitiv	kloboučníka	kloboučníků
dativ	kloboučníku / kloboučníkovi	kloboučníkům
akuzativ	kloboučníka	kloboučníky
vokativ	kloboučníku	kloboučníci
lokál	kloboučníku / kloboučníkovi	kloboučnících
instrumentál	kloboučníkem	kloboučníky

význam

1. výrobce klobouků

překlady

1. výrobce klobouků

   • angličtina: hatter
   • francouzština: chapelier m
   • němčina: Hutmacher m
   • nizozemština: hoedenmaker m
   • polština: modystka ž
   • ruština: шляпник m
   • španělština: combrerero

související

• kloboučnice
• kloboučnický