klokaní

čeština

výslovnost

• IPA: [klɔkaɲiː]

dělení

• klo-ka-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní
genitiv	klokaního	klokaního	klokaní	klokaního	klokaních	klokaních	klokaních	klokaních
dativ	klokanímu	klokanímu	klokaní	klokanímu	klokaním	klokaním	klokaním	klokaním
akuzativ	klokaního	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní
vokativ	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní	klokaní
lokál	klokaním	klokaním	klokaní	klokaním	klokaních	klokaních	klokaních	klokaních
instrumentál	klokaním	klokaním	klokaní	klokaním	klokaními	klokaními	klokaními	klokaními

význam

1. související s klokanem
   • Jediná myšlenka, jíž se zachytila a v níž věřila, byla, že snad v pozdějším věku chlapcově bude možno přikročiti k operaci nohy, aby aspoň zmizely ty hrozné a pro ní skoro příšerné klokaní skoky.