klovoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈklɔvɔʊ̯t͡siː]

dělení

• klo-vou-cí

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné nedokonavé
• nestupňovatelné

význam

1. (řidčeji, poněkud zastarale) který klove
   • ne a nemůže se soustředit, ale přinutí se a přece jen připíše několik dalších balvanovitých, zválcovaných slov a hlava se mu stáčí jinam, zrak se zabodne do neurčita, myšlenky se mění v zlověstné klovoucí havrany.
   • I zdravé včely, které nějaký opakovaný úder do úlu — na příklad pták klovoucí na patku nebo stěnu úlu - přiměl k oddělení od chumáče, zkřehnou a hynou, jakmile spadnou na studené dno úlu.

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí
genitiv	klovoucího	klovoucího	klovoucí	klovoucího	klovoucích	klovoucích	klovoucích	klovoucích
dativ	klovoucímu	klovoucímu	klovoucí	klovoucímu	klovoucím	klovoucím	klovoucím	klovoucím
akuzativ	klovoucího	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí
vokativ	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí	klovoucí
lokál	klovoucím	klovoucím	klovoucí	klovoucím	klovoucích	klovoucích	klovoucích	klovoucích
instrumentál	klovoucím	klovoucím	klovoucí	klovoucím	klovoucími	klovoucími	klovoucími	klovoucími

synonyma

1. (neutrálně) klovající, zobající

související

• klovnutí
• klování
• klovouce, klovouc, klova
• vyklovaný, oklovaný
• klovnuvší / klofnuvší