klukovinu

čeština

výslovnost

• IPA: [klʊkɔvɪnʊ]

dělení

• klu-ko-vi-nu

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. akuzativ singuláru substantiva klukovina
   • Když jsem jako malý provedl u nás na vsi nějakou klukovinu, rodiče se to dozvěděli často ještě dříve, než jsem přišel domů.
   • Naše děti byly hodné, ale ten uličník odvedle provedl každou chvíli nějakou klukovinu.
   • Můj otec byl benevolentní. I když jsem provedl nějakou klukovinu, vždy mi domluvil a nikdy mě fyzicky netrestal.