kniho

čeština

výslovnost

• IPA: [kɲɪɦɔ]

dělení

• kni-ho

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. vokativ singuláru substantiva kniha
   • Nikdy jsem ti nerozuměl, kniho svatá! Ale teď, když na svém lůžku trudně sedím, v oku slzu, v srdci bol, a vzhůru hledím — ach teď vím, со mluvíš, kniho hvězdozlatá!