kocouří

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔtsɔʊ̯r̝iː]

dělení

• ko-cou-ří

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří
genitiv	kocouřího	kocouřího	kocouří	kocouřího	kocouřích	kocouřích	kocouřích	kocouřích
dativ	kocouřímu	kocouřímu	kocouří	kocouřímu	kocouřím	kocouřím	kocouřím	kocouřím
akuzativ	kocouřího	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří
vokativ	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří	kocouří
lokál	kocouřím	kocouřím	kocouří	kocouřím	kocouřích	kocouřích	kocouřích	kocouřích
instrumentál	kocouřím	kocouřím	kocouří	kocouřím	kocouřími	kocouřími	kocouřími	kocouřími

význam

1. související s kocourem