kogentní

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔgɛntɲiː]

dělení

• ko-gen-tní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní
genitiv	kogentního	kogentního	kogentní	kogentního	kogentních	kogentních	kogentních	kogentních
dativ	kogentnímu	kogentnímu	kogentní	kogentnímu	kogentním	kogentním	kogentním	kogentním
akuzativ	kogentního	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní
vokativ	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní	kogentní
lokál	kogentním	kogentním	kogentní	kogentním	kogentních	kogentních	kogentních	kogentních
instrumentál	kogentním	kogentním	kogentní	kogentním	kogentními	kogentními	kogentními	kogentními

význam

1. (v právu) neumožňující odchylku; závazný
   • Podíl kogentních norem v soukromém právu spoluurčuje míru svobody v soukromém životě.

synonyma

1. kategorický

antonyma

1. dispozitivní

související

• kogentnost