čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [kɔɦɛrɛntɲiː]

dělení editovat

  • ko-he-rent-ní

etymologie editovat

Přídavné jméno od slova koherence přejatého z latinského cohaerentia odvozeného z cohaerēre („souviset, držet se, přilnout“), což je složenina z co-, předpony vzniklé z předložky cum, popř. com („společně, s“), a z haerēre („viset, držet se, vězet“).[1][2][3][4]

přídavné jméno editovat

  • měkké

skloňování editovat

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní
genitiv koherentního koherentního koherentní koherentního koherentních koherentních koherentních koherentních
dativ koherentnímu koherentnímu koherentní koherentnímu koherentním koherentním koherentním koherentním
akuzativ koherentního koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní
vokativ koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní koherentní
lokál koherentním koherentním koherentní koherentním koherentních koherentních koherentních koherentních
instrumentál koherentním koherentním koherentní koherentním koherentními koherentními koherentními koherentními

stupňování editovat

stupeň tvar
pozitiv koherentní
komparativ koherentnější
superlativ nejkoherentnější

význam editovat

  1. (knižně) ucelený, soudržný, v souladu s něčím
    • Vládnoucí strana nedělá koherentní politiku.

překlady editovat

synonyma editovat

  1. ucelený, soudržný, souvislý, spojitý, konzistentní, homogenní

poznámky editovat

  1. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „koherence“, s. 246.
  2. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „ko-“, s. 245.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „koherence“, s. 283.
  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „ko-2“, s. 281.