kolatura

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔlatʊra]

dělení

• ko-la-tu-ra

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kolatura	kolatury
genitiv	kolatury	kolatur
dativ	kolatuře	kolaturám
akuzativ	kolaturu	kolatury
vokativ	kolaturo	kolatury
lokál	kolatuře	kolaturách
instrumentál	kolaturou	kolaturami

význam

1. farnost