čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈkɔlɛgɪjalɪta]

dělení

editovat
  • ko-le-gia-li-ta

etymologie

editovat

Patrně přes německé Kollegialität či francouzské collégialité z novolatinského collegialitas odvozeného od adjektiva collegialis, které je utvořeno k substantivu collega.

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kolegialita kolegiality
genitiv kolegiality kolegialit
dativ kolegialitě kolegialitám
akuzativ kolegialitu kolegiality
vokativ kolegialito kolegiality
lokál kolegialitě kolegialitách
instrumentál kolegialitou kolegialitami

význam

editovat
  1. vzájemná podpora, ohleduplnost, soudržnost mezi lidmi majícími společné zájmy, patřícími do téhož kolektivu, majícími totéž zaměstnání apod.
    • Vysoké školy, na rozdíl od škol středních či základních, byly a jsou založeny na principu kolegiality.[1]
    • Nechal se přelanařit druhým večerníkem a ona sama už ani novinářkou není, a tak nemůže počítat s kolegialitou ve zpravodajské branži, která ji i Sverkera zachránila před sedmi lety.[2]
    • Jenže pokud nahlášení pozitivního testu v práci znamená odchod na nemocenskou s pádem na zhruba šedesát procent výdělku, mnozí lidé s nižší mzdou si to prostě nemohou dovolit a nákazu zatají. Už dávno měl být zavedený příplatek, který by zaměstnance k dodržování pravidel motivoval. Ještě horší pak je, že z této bizarní, leč pochopitelné kolegiality nemocní nehlásí své kontakty, takže trasování nevyhnutelně krachuje.[3]

překlady

editovat
  1. soudržnost

synonyma

editovat
  1. kolegiálnost

související

editovat

poznámky

editovat
  1. Kritický průvodce „reformou“ vysokých škol
  2. Majgull AXELSSONOVÁ: Ta, kterou jsem se nestala, ze švédštiny přeložila Dagmar HARTLOVÁ. Metafora, Praha 2006
  3. David KLIMEŠ: Žijeme ve státě, který nám umírá před očima. Tentokrát bohužel doslovně, Aktuálně.cz, 28. ledna 2021