kolektivní

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔlɛktɪvɲiː]

dělení

• ko-lek-tiv-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní
genitiv	kolektivního	kolektivního	kolektivní	kolektivního	kolektivních	kolektivních	kolektivních	kolektivních
dativ	kolektivnímu	kolektivnímu	kolektivní	kolektivnímu	kolektivním	kolektivním	kolektivním	kolektivním
akuzativ	kolektivního	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní
vokativ	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní	kolektivní
lokál	kolektivním	kolektivním	kolektivní	kolektivním	kolektivních	kolektivních	kolektivních	kolektivních
instrumentál	kolektivním	kolektivním	kolektivní	kolektivním	kolektivními	kolektivními	kolektivními	kolektivními

význam

1. vztahující se ke kolektivu
   • Nepotřebujeme, aby se v zemi rozmohla kultura kolektivního předstírání, jakého jsme si v 70. a 80. letech minulého století užili víc než dost. Jediný způsob, jak situaci se ctí zvládnout, tedy nabízí masivní testování.

překlady

1. • francouzština: collectif
   • němčina: kollektiv
   • nizozemština: collectief
   • ruština: коллективный
   • řečtina: συλλογικός, κοινός, μαζικός

synonyma

1. hromadný, společný, masový

antonyma

1. individuální

související

• kolektiv, kolektivum
• kolektivnost
• kolektivně

slovní spojení

• kolektivní investování