Spatřila Hrůbek. Krásná rotundová kaple blahoslaveného Kolmana poustevníka zářila bílým zdivem skrze černé, holé větve lip, až oči přecházely. „Chudák Kolmánek,“ politovala srdečně mladá žena, „je tám ta kaplička v lipách jako korotev v síti chycená,“ a usmála se.[1]
