kungarike

švédština

výslovnost

• IPA: [˘kɵŋariːkɛ]
• 2. intonace

podstatné jméno

• rod střední

varianty

• konungarike (formálně)

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	kungarike	kungariket	kungariken	kungarikena
genitiv	kungarikes	kungarikets	kungarikens	kungarikenas

význam

1. království