švédštinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [²kɵnːa]

slovesoEditovat

časováníEditovat

(i) aktivum pasivum
infinitiv kunna
přítomnost kan
préteritum kunde
supinum kunnat
rozkazovací zp. kunna
příčestí
Číslo singulár plurál/
urč. tvar
Rod společný střední
přítomné kunnande
trpné

významEditovat

  1. moci
    • Jag kunde inte komma. – Nemohl jsem přijít.
    • Det kan vara sant. – Může to být pravda.
  2. znát
    • Jag kan alla de europeiska huvudstäderna. – Znám všechna evropská hlavní města.
  3. umět
    • Jag kan simma. – Umím plavat.