| (i) |
aktivum |
pasivum |
| infinitiv |
kunna |
— |
| přítomnost |
kan |
— |
| préteritum |
kunde |
— |
| supinum |
kunnat |
— |
| rozkazovací zp. |
kunna |
— |
příčestí
| Číslo |
singulár |
plurál/
urč. tvar |
| Rod |
společný |
střední |
| přítomné |
kunnande |
| trpné |
— |
— |
— |
- moci
- Jag kunde inte komma. – Nemohl jsem přijít.
- Det kan vara sant. – Může to být pravda.
- znát
- Jag kan alla de europeiska huvudstäderna. – Znám všechna evropská hlavní města.
- umět
- Jag kan simma. – Umím plavat.
