kunsthistorik

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkʊnstˌɦɪs.tɔ.rɪk]

dělení

• kunst-hi-s-to-rik

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kunsthistorik	kunsthistorici / kunsthistorikové
genitiv	kunsthistorika	kunsthistoriků
dativ	kunsthistorikovi / kunsthistoriku	kunsthistorikům
akuzativ	kunsthistorika	kunsthistoriky
vokativ	kunsthistoriku	kunsthistorici / kunsthistorikové
lokál	kunsthistorikovi / kunsthistoriku	kunsthistoricích
instrumentál	kunsthistorikem	kunsthistoriky

význam

1. (hovorově) historik umění; odborník v oboru dějin umění

překlady

1. odborník v oboru historie umění

   • angličtina: art historian
   • francouzština: historien de l'art m
   • ruština: искусствовед m

synonyma

1. (spisovně) historik umění, (zřídka) uměnovědec

související

• kunsthistorikův
• kunsthistorička
• kunsthistorie

externí odkazy

• Článek Dějiny umění (obor) ve Wikipedii