čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • kvelb

etymologie editovat

Z německého Gewölbe (klenba, klenutí).[1] Znamená obchod, krám.

varianty editovat

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ kvelb kvelby
genitiv kvelbu kvelbů
dativ kvelbu kvelbům
akuzativ kvelb kvelby
vokativ kvelbe kvelby
lokál kvelbu / kvelbě kvelbech
instrumentál kvelbem kvelby

význam editovat

  1. (hovorově) spižírna, komora
    • Barbora Záveská se nastěhuje do kuchyně, kde bydlel Šourek, a Petráňové se udělá obývání v kvelbu při kuchyni. „Z kvelbu tohoto se zřídí světnička“, jak se píše v zápisu z obecní rady, „udělá se větší tuplované okno a nová prkna na podlahu se zakoupí namísto dlažby cihelné..“[2]
  2. koloniál v klenutém prostoru
    • Běž rychle do kvelbu – čeká tam zákaznice!

synonyma editovat

  1. špajz, spíž
  2. obchod, krám

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kvelb“, s. 326.
  2. Cvokařské muzeum ve Starém Rožmitále, 6.díl - Chudobinec