kvelb

čeština

výslovnost

• IPA: [kvɛlp]

dělení

• kvelb

etymologie

Z německého Gewölbe (klenba, klenutí). Znamená obchod, krám.

varianty

• (nářečně) kvélb, kvelba, gvelb

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kvelb	kvelby
genitiv	kvelbu	kvelbů
dativ	kvelbu	kvelbům
akuzativ	kvelb	kvelby
vokativ	kvelbe	kvelby
lokál	kvelbu / kvelbě	kvelbech
instrumentál	kvelbem	kvelby

význam

1. (hovorově) spižírna, komora
   • Barbora Záveská se nastěhuje do kuchyně, kde bydlel Šourek, a Petráňové se udělá obývání v kvelbu při kuchyni. „Z kvelbu tohoto se zřídí světnička“, jak se píše v zápisu z obecní rady, „udělá se větší tuplované okno a nová prkna na podlahu se zakoupí namísto dlažby cihelné..“
2. koloniál v klenutém prostoru
   • Běž rychle do kvelbu – čeká tam zákaznice!

synonyma

1. špajz, spíž
2. obchod, krám