čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [kvɪtl̩]

dělení editovat

  • kvi-tl

podstatné jméno editovat

  • rod mužský neživotný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ kvitl kvitly
genitiv kvitlu kvitlů
dativ kvitlu kvitlům
akuzativ kvitl kvitly
vokativ kvitle kvitly
lokál kvitlu kvitlech
instrumentál kvitlem kvitly

význam editovat

  1. (židovský slang) malý papírek s přáním, prosbou
    • Jednoho odpoledne se nořím do rituelní lázně jako před modlitbou, neboť toho dne jdu ke světci se svým kvitlem. Kvitl je malý útržek papíru, na nějž jeden ze světcových písařů napsal jméno prosebníkovo a jméno jeho matky — nikoli otce! — místo původu a stručnými slovy, oč prosebník Pána Boha prosí.[1]
    • Obamová se zastavila i u hrobu významného židovského mecenáše a stavitele pražského ghetta Mordechaje Maisela. „Samozřejmě se zastavila i u hrobu rabiho Löwa. Na jeho hrob dala papírek s přáním, kterému se říká kvitl,“ popsal Pavlát.[2]

překlady editovat

sloveso editovat

význam editovat

  1. mužský rod jednotného čísla příčestí minulého slovesa kvitnout, kvitnouti

poznámky editovat

  1. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 39.
  2. Lidové noviny, 6. 4. 2009. Cit. dle Korpus.cz