lícní
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [liːt͡sɲiː]
dělení
editovat- líc-ní
přídavné jméno
editovat- měkké
skloňování
editovatčíslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní |
genitiv | lícního | lícního | lícní | lícního | lícních | lícních | lícních | lícních |
dativ | lícnímu | lícnímu | lícní | lícnímu | lícním | lícním | lícním | lícním |
akuzativ | lícního | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní |
vokativ | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní | lícní |
lokál | lícním | lícním | lícní | lícním | lícních | lícních | lícních | lícních |
instrumentál | lícním | lícním | lícní | lícním | lícními | lícními | lícními | lícními |
význam
editovat- související s lící
- Rty mají velmi pohyblivé, boltce malé, lícní torby obšírné, špičáky dlouhé a ostré.[1]
poznámky
editovat- ↑ BAYER, František. Paviáni. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1902. s:Ottův slovník naučný/Paviáni Díl 19, s. 350–351.