první osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa lhát
V tu chvíli se mi děsně nelíbil, snad proto, že jsem si uvědomila, že lžu; jeho nos se mi zdál příliš dlouhý, jeho brada příliš malá, jeho ruce příliš veliké, – já vlastně nevím, co všechno.[1]
