labiovelární

čeština

výslovnost

• IPA: [labɪjɔvɛlaːrɲiː]

dělení

• la-bio-ve-lár-ní

etymologie

Z novolatinského labiovelaris, které utvořeno ze základů labium — ret, pysk a vēlāris — odvozeného od vēlum — plachta, závoj; měkké patro.

přídavné jméno

• měkké
• nestupňovatelné

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární
genitiv	labiovelárního	labiovelárního	labiovelární	labiovelárního	labiovelárních	labiovelárních	labiovelárních	labiovelárních
dativ	labiovelárnímu	labiovelárnímu	labiovelární	labiovelárnímu	labiovelárním	labiovelárním	labiovelárním	labiovelárním
akuzativ	labiovelárního	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární
vokativ	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární	labiovelární
lokál	labiovelárním	labiovelárním	labiovelární	labiovelárním	labiovelárních	labiovelárních	labiovelárních	labiovelárních
instrumentál	labiovelárním	labiovelárním	labiovelární	labiovelárním	labiovelárními	labiovelárními	labiovelárními	labiovelárními

význam

1. (v jazykovědě) vyslovovaný pomocí rtů za současného zapojení měkkého patra
   • V češtině ani němčině se znělé labiovelární aproximanty nevyskytují, zato však v polštině, angličtině, španělštině, francouzštině a čínštině celkem běžně.

překlady

1. • angličtina: labiovelar
   • ruština: губновелярный
   • řečtina: χειλοϋπερωικός
   • slovenština: labiovelárny

související

• labiovelára
• velární
• labiální, labiála