- vokativ jednotného čísla substantiva liška
- Neděje se vůbec nic. Zajíci se nehnou z místa. A liška taky ne. Nakonec se znuděně rozhlédne a pomalu odkluše opačným směrem. „Tady jsou zajíci, liško!“ voláš za ní a ukazuješ na tlusté ušáky poklidně si hovící v trávě, ale lišku to vůbec nezajímá, jde si svou cestou.[1]
- Zachvěla se Augustýna slepice a povídá : „Milá liško, veliká země dcero, slunéčko jasné, stará už jsem, ba prastará, Bismarcka pamatuju a nechutnám už ani jako podešev. Víš co? Když mě necháš odejít a půjdeš za mnou, ukážu ti kuřátka“[2]
- ↑ Kat KAUFMANNová: Superpozice, z němčiny přeložila ZOUBKOVÁ. Odeon, Praha 2007
- ↑ Karel KRYL: Prózy, Torst 2017