lučba
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [lʊd͡ʒba]
dělení
editovat- luč-ba
etymologie
editovatOdvozeno od slovesa loučit – zastarale spojovat, slučovat.[1][2]
podstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | lučba | lučby |
genitiv | lučby | lučeb |
dativ | lučbě | lučbám |
akuzativ | lučbu | lučby |
vokativ | lučbo | lučby |
lokál | lučbě | lučbách |
instrumentál | lučbou | lučbami |
význam
editovat- (zastarale) chemie
- anyť prý rostliny zrovna tolik kyslíku vydychují, co ho zvířata ztráví. Domněnka tato, v každé učební knize o lučbě vykládaná, má však tu vadu do sebe, že jest velmi libovolná, poněvadž nikde dokázáno nebylo, že rostlinstvo skutečně všechen ztrávený kyslík nahražuje[3]
- Borodin Alexander, ruský státní rada, professor lučby na med-chirurgické akademii v Petrohradě a skladatel hud.[4]
- při bádání a zkoumání, jež často způsobily ve vědách veliký obrat. To platí zvláště o lučbě a fysice, neboť vidíme zde přístroje, kterých upotřebili Lavoisier, Gay-Lussac, Dumas a Regnault.[5]
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ AMERLING, Karel. Lučební základové hospodářství a řemeslnictví. Praha : Arcibiskupská knihtiskárna, 1851. Dostupné online. Kapitola O lučbě čili chemii vůbec, s. 1.
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2012-04-05]. Heslo loučiti se.
- ↑ Jules Verne: Cesta kolem měsíce/Kapitola pátá, v překladu P.R., rok vydání 1870
- ↑ Ottův slovník naučný/Borodin
- ↑ František Fektor: Millionová města evropská/Paříž