- třetí osoba singuláru přítomného času oznamovacího způsobu slovesa minout
- Mine den, mine druhý, mine i třetí a králevic nikde a nikde.[1]
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
---|
nominativ
|
mine
|
mines
|
---|
- důl
- mina
- přivlastňovací
- samostatné
- můj, moje, mé
- This is not my book. That book over there is mine. – Tohle není má kniha. Tamhleta je moje.
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
---|
nominativ
|
mine
|
mines
|
---|
- důl
- Lui, il travaillait à la mine en Potosí. – On pracoval v dolech v Potosí.
- mina
- tuha (v tužce)
- vzhled, vzezření
- mine de rien – jakoby nic
- Elle faisait triste mine. – Vypadala smutně.
- Ils ont la mine d’être très satisfait. – Působili velmi spokojeně.
- Rozcestník Mine ve Wikipedii