mouřenín

čeština

výslovnost

• IPA: [mɔʊ̯r̝ɛɲiːn]

dělení

• mou-ře-nín

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mouřenín	mouřeníni / mouřenínové
genitiv	mouřenína	mouřenínů
dativ	mouřenínu / mouřenínovi	mouřenínům
akuzativ	mouřenína	mouřeníny
vokativ	mouřeníne	mouřeníni / mouřenínové
lokál	mouřenínu / mouřenínovi	mouřenínech
instrumentál	mouřenínem	mouřeníny

význam

1. (knižně, zastarale) černoch
   • »Jeden z těch otroků,« odpovídal starý vladyka, »byl pravý mouřenín, černý jako kopt a lesklý, blýsknavých očí, velikých rtů a kudrnatých vlasů.

související

• mouřenínka
• mouřenínek