mra

čeština

výslovnost

• IPA: [mra]

dělení

• mra

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

význam

1. (archaicky, knižně) rod mužský jednotného čísla přechodniku přítomného slovesa mřít
   • Na to já: „Pěkně bezpochyby od tebe jsa zmámen, jako jiní fantoval, semotam bloudě plésal, pod jhem chroptě křepčil, stůně a mra sobě výskal. Viděl sem, spatřil a poznal, že ani sám nic nejsem, neumím, nemám, ani jiní: jen že se nám cosi zdá, stín lapáme, pravda uchází všudy. Ach, auvech, nastojte!“

související

• mrouce
• mrouc
• mře
• zemřev