nářečím

čeština

výslovnost

• IPA: [naːr̝ɛt͡ʃiːm]

dělení

• ná-ře-čím

podstatné jméno

• rod střední

význam

1. instrumentál jednotného čísla substantiva nářečí
   • Než Maďaři obsadili Podunajskou nížinu, tvořila tahle etnická skupina jakousi spojku mezi východními a jižními Slovany, na západě sousedili s Lemky, na východě s Huculy a od obou se liší nářečím, oděvem, jazykem i zvyky, nejblíže prý mají k Ukrajincům.
2. dativ množného čísla substantiva nářečí

synonyma

1. dialektem
2. dialektům

související

• nářečími