nøkkel

norština (bokmål)

výslovnost

• IPA: [ˈnøˌkːəl]

etymologie

Zřejmě přes starošvédštinu ze staroseverského lykill, které z předpokládaného pragermánského *lukilaz téhož významu utvořeného od slovesa *lūkaną s významem „zamykat“. (Náslovné n- vzniklo disimilací.) Srovnej např. švédské nyckel, dánské nøgle či islandské lykill, o něco vzdáleněji pak i anglické lock — zámek, zamykat.

podstatné jméno

skloňování

Substantivum		singulár		plurál
		neurč.	urč.	neurč.	urč.
bokmål	nominativ	nøkkel	nøkkelen	nøkkler	nøkklene

význam

1. klíč

norština (nynorsk)

podstatné jméno

význam

1. klíč

synonyma

1. nykel