Já jen proto, teta, aby skrze mě nepřišel nevinnej člověk do nechčestí. To bůh chraň![1]
„Ženské ha děti pryč, do stavení!“ volal Šerlovský. „Huchystejte se, hdyby nechčestí trhlo, habyste míli všecko na cestu, zadním průhonem do lesa, hin bude volno!“[2]