čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈnuɟɪt sɛ]

dělení

editovat
  • nu-dit se

sloveso

editovat
  • nedokonavé

časování

editovat
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas nudím se nudíš se nudí se nudíme se nudíte se nudí se
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
nuď se nuďme se nuďte se
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné nudil se nudila se nudilo se nudili se nudily se nudila se
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný nudě nudíc nudíce

význam

editovat
  1. trpět nudou
    • „Já se nudit nebudu, mužíčku,“ vmísila se panička, „já jistě ne! Když bude nejhůře, zazpívám si písničku, veselou, smutnou, dle nálady, ale nudit se nebudu, jak živa jsem se nenudila.“[1]
    • Když vykonal tuto hlavní a – jak patrno – poněkud ukvapenou zimní práci, počíná se zahradník nezkrotně nudit; protože „v březnu se to začne“, počítá dny do března, a jelikož jich je příliš mnoho, odečte od nich patnáct dní, protože „někdy se to začne už v únoru“.[2]

poznámky

editovat
  1. KLOSTERMANN, Karel. Ze světa lesních samot. Praha : Jos. R. Vilímek, 1894. Kapitola IV., s. 57–86.
  2. ČAPEK, Karel. Zahradníkův rok. [s.l.] : [s.n.], 1929. Kapitola Zahradníkův prosinec.