obrlajtnant

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔbr̩lajtnant]

etymologie

Z německého Oberleutnant. Tvořeno předponou obr- (z německého ober – nad) a názvu hodnosti lajtnant – poručík.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	obrlajtnant	obrlajtnanti
genitiv	obrlajtnanta	obrlajtnantů
dativ	obrlajtnantu / obrlajtnantovi	obrlajtnantům
akuzativ	obrlajtnanta	obrlajtnanty
vokativ	obrlajtnante	obrlajtnanti
lokál	obrlajtnantu / obrlajtnantovi	obrlajtnantech
instrumentál	obrlajtnantem	obrlajtnanty

význam

1. (zastarale, hovorově) nadporučík
   • Švejk zasalutoval a ozval se: „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že na mě svalili, že jsem zastavil vlak.“