obydlím

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔbɪdliːm]

dělení

• oby-d-lím

podstatné jméno

• rod střední

význam

1. instrumentál singuláru substantiva obydlí
   • Jedna z těchto komnat byla každodenním obydlím tří osob nejpodivnějších snad v celé Praze a pamětihodných mezi tisíci obyvatelů.
2. dativ plurálu substantiva obydlí
   • Stýskajíc si v samotě po malém druhu mládí a dychtivá jsouc poznati svět jí pěstounem-podivínem tak zhaněný, vydává se Frantina k obydlím vesnickým (…)

sloveso

• dokonavé

význam

1. první osoba množného čísla budoucího času oznamovacího způsobu slovesa obydlet