Začínala éra procesů pro vlastizradu. Pohledem na chudáka bránícího se oprátce, kterou pro něho urputně požadoval státní žalobce, se bavila pařížská smetánka, jejíž zálibu v divadle neukojily ani čtyři roky války, ani deset milionů mrtvých, propadlých v kulisách.[1]
Chceme-li se vyhnout dusivé oprátce zanedbaného spánku, s ním spojené předčasné smrti a špatnému zdraví, je nutné radikálně změnit naše osobní, kulturní, profesionální a společenské vnímání spánku.[2]
Nejsem proti zobrazení Ukřižování. Jen se ptám: „Mohla by mít rodina Milady Horákové po,věšenou fotografii maminky visící na oprátce?“ Křesťané prvních století se styděli za to, jak strašně Božího syna ponížili.[3]
