opucovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔ.pʊ.t͡sɔ.vat]

dělení

• opu-co-vat

etymologie

Z pucovat, to z německého putzen.

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	opucuji / opucuju	opucuješ	opucuje	opucujeme	opucujete	opucují / opucujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	opucuj	opucujme	opucujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	opucoval	opucovala	opucovalo	opucovali	opucovaly	opucovala
trpné	opucován	opucována	opucováno	opucováni	opucovány	opucována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	opucovav	opucovavši	opucovavše

význam

1. (v obecném jazyce) zbavit nečistot

synonyma

1. vypucovat, vypulírovat, vypíglovat, (hovorově) vydrhnout, (spisovně) očistit, vyčistit, (mytím) omýt, umýt, (praním) vyprat, oprat, (leštěním nebo přeneseně) vyleštit

antonyma

1. zaflekatět, (vulgárně, expresivně) zasrat, zaprasit, zasvinit, (spisovně, expresivně) zaneřádit, (spisovně) zašpinit, ušpinit, zamazat, umazat, znečistit, (knižně) poskvrnit

související

• opucování
• opucovávat
• pucovat