Nástroje byly ostruněny dvojicemi neopředených střevových strun, takzvaných „sborů“.
Pokud má ovšem hudebník poněkud vyšší ambice, nezbývá než se pustit do demontáže velocipédu a jeho rozseparování na jednotlivé díly, které se dále mohou ostrunit či jiným způsobem preparovat.
Spolu s básníkem, který viděl, jak se ve světě rozpadají kolesa starých soustav a jak celá naše země zní pilnou prací lidu, si dnes může říci každý, kdo poctivě přispívá ke společnému dílu, každý pracující člověk naší země, a tedy i umělec: „To já ostruním budoucnost, už teď hraji na tu obrovskou lyru, to já osvětlím všechny kouty planety jarní zelení míru.“[1]
Hráč si pak v této nabídce vybírá příslušné jednotlivé struny pro svůj nástroj. Takto lze ostrunit jakýkoli nástroj přesně dle jeho rozměrových a akustických parametrů a dle typu ladění...[2]
