páníček

čeština

výslovnost

• IPA: [paːɲiːt͡ʃɛk]

dělení

• pá-ní-ček

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	páníček	páníčci / páníčkové
genitiv	páníčka	páníčků
dativ	páníčkovi / páníčku	páníčkům
akuzativ	páníčka	páníčky
vokativ	páníčku	páníčci / páníčkové
lokál	páníčkovi / páníčku	páníčcích
instrumentál	páníčkem	páníčky

význam

1. (zdrobněle, expresivně, zastarale) pán
2. (hovorově, expresivně) majitel psa
   • Mezi neoblíbené, avšak nezbytné nově vzniklé povinnosti novopečeného páníčka bohužel patří také a především každodenní venčení jeho čtyřnohého miláčka, a to za každého počasí.

překlady

1. zdrobněle pán

   • němčina: Herrchen s
2. —

synonyma

1. —
2. (neutrálně) pejskař

antonyma

1. panička
2. panička

související

• páníčkův