Začal jsem sledovat graffiti a dokonce ho sbírat. Otvíral se mi úplně novej svět, jedinej problém byl, že už jsem na to cítil moc starej. Nelíbila se mi představa starýho páprdy, kterej se ze sebe snaží udělat mladýho šviháka, ale nová kultura mě pohlcovala, byla v ní síla a měl jsem pocit, že jí rozumím.[1]
Václav zatím seděl vedle jeho smrtelného lože celý podrážděný. Co mu to tu otec vykládá? Jakýpak je král služebník? Král je přece král! Může všechno, co si zamane. On tedy rozhodně nikomu sloužit nebude! A proč by měl poslouchat ty páprdy, kterými ho císař obklopil? Co by mu tak mohli tihle starci radit? Zbaví se jich co nejdřív, rozhodl se[2]
