přívrší

čeština

výslovnost

• IPA: [pr̝̊iːvr̩ʃiː]

dělení

• pří-vr-ší

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	přívrší	přívrší
genitiv	přívrší	přívrší
dativ	přívrší	přívrším
akuzativ	přívrší	přívrší
vokativ	přívrší	přívrší
lokál	přívrší	přívrších
instrumentál	přívrším	přívršími

význam

1. (archaicky) pahorek, návrší
   • R. 1420 sebral Ambrož v Hradecku zástupy lidu na přívrší u Třebechovic, jemuž přezděli „hora Oreb“, i stal se tak zakladatelem sekty husitské Orebitů.