přivedechu

staročeština

výslovnost

• IPA: [pr̝̊ɪvɛdɛxʊ]

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

význam

1. (archaicky) třetí osoba množného čísla kladného oznamovacího způsobu aoristu rodu činného slovesa přivésti
   • Tehdy učenníci jeho opustivše jej všiccí utekli. I přivedechu Ježíše k najvyššiemu knězi. I sešli sě vespolek všechna knížata i písaři i starší.