poctivice

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔt͡scɪvɪt͡sɛ]

dělení

• po-cti-vi-ce

podstatné jméno

• rod ženský
• pomnožné

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	—	poctivice
genitiv	—	poctivic
dativ	—	poctivicím
akuzativ	—	poctivice
vokativ	—	poctivice
lokál	—	poctivicích
instrumentál	—	poctivicemi

význam

1. (zastarale) kalhoty pod kolena
   • (…) pan Masník tak, jak byl všecek rozespalý, natáhnuv na sebe jen svoje poctivice, běžel supě a funě dolů takovou rychlostí, div lýčené svoje pantofle neztratil.