třetí osoba množného čísla indikativu přítomného času slovesa polykat
Že již právě u podobných kuriosit meškám, zmíním se ještě o věci částečně také sem spadající. Známo, že jsou kejklíři, kteří polykají meče. Vrazí si nástroj ten do úst a ponoří jej až po jílec do těla, aniž by jevili nějaké trápení a bolest.[1]
Snad se to stalo ze samé zamlklosti, že Angličané polykají půlku každého slova a tu druhou půlku jaksi zmáčknou; i je těžko se s nimi srozumět.[2]
se hrnuli ke stolu a chytali do sklenic roztočené pivo. Hřbety se ohýbaly, šíje se skláněly a zvedaly jako krky kačerů, když s hlavou obrácenou vzhůru polykají vodu[3]
