| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
pomoranč
|
pomoranče
|
| genitiv
|
pomoranče
|
pomorančů
|
| dativ
|
pomoranči
|
pomorančům
|
| akuzativ
|
pomoranč
|
pomoranče
|
| vokativ
|
pomoranči
|
pomoranče
|
| lokál
|
pomoranči
|
pomorančích
|
| instrumentál
|
pomorančem
|
pomoranči
|
- (zastarale) pomeranč[1]
- V levo tvořila porostlina divokých tamaryšek, pomorančů, marhaníků a vlaských ořechů, přervána jsouc střídavě jednotlivými skalními trosky, neproniknutelnou zeď.[2]
- Po zdavkách byla v hospodě studená hostina. Přivezli si koláčů, smažených kuřat, studené telecí i cukrovinky a čaj a rum i citróny a pomoranče.[3]
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-12-22]. Heslo pomeranč.
- ↑ M. V. z Z. Ebedjezu: dějepisný obraz z mučednické doby perské církve v čtvrtém století. V Brně: Škola B.S.P. [Božského Srdce Páně], 1874, s. [150]. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:be704e40-e4c9-11e7-adb0-005056825209, 24. dubna 2024.
- ↑ Alois a Vilém Mrštíkové: Rok na vsi (časopisecky 1902 [Květy. Praha: Rudé právo, 1951-1990. ISSN 0023-5849. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:1c869c00-535b-11e3-9ea2-5ef3fc9ae867, 24. dubna 2024.], knižně: MRŠTÍK, Alois. Rok na vsi: kronika moravské dědiny. V Praze: Nakladatelské družstvo Máje, 1904. sv. 8, s. 34. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:b9d36c40-5309-11e5-bf4b-005056827e51, 24. dubna 2024.)
