pookupační

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔɔkʊpat͡ʃɲiː]

dělení

• po-o-ku-pač-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační
genitiv	pookupačního	pookupačního	pookupační	pookupačního	pookupačních	pookupačních	pookupačních	pookupačních
dativ	pookupačnímu	pookupačnímu	pookupační	pookupačnímu	pookupačním	pookupačním	pookupačním	pookupačním
akuzativ	pookupačního	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační
vokativ	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační	pookupační
lokál	pookupačním	pookupačním	pookupační	pookupačním	pookupačních	pookupačních	pookupačních	pookupačních
instrumentál	pookupačním	pookupačním	pookupační	pookupačním	pookupačními	pookupačními	pookupačními	pookupačními

význam

1. související s obdobím po okupaci
2. související s obdobím po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa
   • Tenhle zplozenec pookupační normalizace využil loktů, příležitosti, mizerného charakteru a hlavně svých styků s estébáky.

synonyma

1. —
2. posrpnový, normalizační

související

• pookupačně
• okupační
• okupace
• okupovat