poručiv

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔrʊt͡ʃɪf]

dělení

• po-ru-čiv

sloveso

význam

1. přechodník minulý jednotného čísla rodu mužského slovesa poručit
   • Svěřil se [Soběslav] o tom dne 15. června dvěma svým nejvěrnějším rádcům, kmetům Zdislavovi a Divišovi, poručiv jim zmocniti se těch lidí bez hluku, aby skrze ně praví původové takového úkladu vypátráni byli.

související

• poručivši
• poručivše