třetí osoba množného čísla indikativu přítomného času slovesa posedávat
Na jednom záběru vidíme plavící se vor, na kterém posedávají vojáci v brnění a jejich ženy se ovívají na krytých nosítkách, zatímco okolo se táhne nekonečná, jednotvárná a hrozivě mlčící džungle[1]
Stonea to vyvede z rovnováhy. Před ním defilují otřesné detaily jeho mládí: uličky páchnoucí močí, kde na zemi posedávají zesláblí otrhanci (na půl cesty mezi spánkem a smrtí), anarchie kolem Imigračního úřadu, plot u řeky, ostrý jako břitva.[2]
