posobník
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [pɔsɔbɲiːk]
dělení
editovat- po-sob-ník
podstatné jméno
editovat- rod mužský životný
skloňování
editovat| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | posobník | posobníci |
| genitiv | posobníka | posobníků |
| dativ | posobníku / posobníkovi | posobníkům |
| akuzativ | posobníka | posobníky |
| vokativ | posobníku | posobníci |
| lokál | posobníku / posobníkovi | posobnících |
| instrumentál | posobníkem | posobníky |
význam
editovat- (archaicky) stoupenec, následovník, přívrženec[1]
- (…) faru Svatomichalskou, ačkoliv na chvíli kněz Vilém, Janův posobník, na ni byl uveden, udržel [Křišťan z Prachatic] i napotom.[2]
poznámky
editovat- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2015-08-05]. Heslo posobník.
- ↑ MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. Heslo „Křištan“, s. 396.